Město Havířov
Historie a současnost Havířova
Město Havířov bylo vystavěno po 2. světové válce jako satelitní město Ostravy na tehdejších katastrech obcí Dolní Bludovice, Šumbark, Šenov a Prostřední Suchá. Ještě počátkem 20. století bychom zde našli jen poklidnou venkovskou krajinu s obilnými lány, líně se pasoucím dobytkem a roztroušenou zástavbou. S prudkým rozvojem těžby uhlí a s tím souvisejícího hutního průmyslu se charakter zdejší krajiny začal měnit. Z hospodářsky nevýznamného kraje se zvolna stávalo důležité středisko průmyslu.
Budování sídlišť
Učiliště Pavky Korčagina sloužilo dříve hornickým učňům, knihovně i Městskému národnímu výboru.
Do regionu přicházely koncem 40. let minulého století tisíce nových pracovníků, kteří ale neměli kde bydlet. V okolních poddolovaných obcích začala být situace s bydlením neúnosná, a tak přistoupilo ředitelství OKR k plánování výstavby nových moderních sídlišť. Jejich výstavba byla zahájena v roce 1947 v Prostřední Suché a u železniční stanice Šumbark. Zanedlouho se do nových bytů stěhovali první obyvatelé, většinou havíři z prostých kolonií v Suché, Petřvaldu a Lazech. Tato prvotní zástavba se však vyznačovala nedostatečnou občanskou vybaveností. Pokud si lidé chtěli koupit jiný druh zboží než potraviny, museli cestovat do Ostravy a Českého Těšína.
Souběžně probíhala výstavba sídliště také na území Dolní Suché a na okraji přilehlých Životic. Tato sídliště však záhy přestala kapacitně stačit, a tak od roku 1950 probíhala na katastru Dolních Bludovic výstavba tzv. horního sídliště, dnešního jádra města. V souvislosti s rostoucí těžbou uhlí vyhlásila vláda lánskou akci, zaměřenou na získání mladých chlapců do hornictví. Pro hornické učně vznikl v letech 1950 až 1952 mohutný areál sestávající ze dvou učňovských internátů a učiliště. Dnes je areál sídlem magistrátu i městské knihovny.
První větší etapa výstavby jádra města probíhala v letech 1952-1956 podle směrného plánu ostravského Stavoprojektu. Na projektech se podílely pobočky Stavoprojektu z celé republiky (Olomouc, Brno, České Budějovice, Ústí nad Labem, Praha aj.). Předním představitelem týmu architektů a urbanistů, kteří vypracovali urbanistickou koncepci Havířova, byl Zdeněk Špaček. Hlavním projektantem byl Vladimír Meduna.
Výstavba domovního bloku v Alšově ulici v 50. letech 20. století. Dodnes pamětníci vzpomínají na hory bláta a stavebního materiálu.
Dnešní ZŠ Na Nábřeží. V budově byly umístěny dvě základní školy, střední škola, družina, jídelna a tělocvična.
Sídliště bylo v té době velkým staveništěm. Rozestavěné domy, hromady zeminy a plno stavebního materiálu vynesly sídlišti přezdívku Korea. V roce 1953 byly otevírány první obchody pod podloubími. Vázlo ale zásobování, jelikož nikdo nepočítal s tak rychlým růstem budoucího města. Potíže byly také se zásobováním vodou. Do vodovodů byla přiváděna voda z řeky Morávky. Když bylo sucho, voda nevytekla do vyšších pater. Když byla Morávka příliš plná, voda byla kalná. A tak se chodívalo ke studánkám. Docházelo také k poruchám elektřiny, doma se nikdo neobešel bez svíček a baterek.
S přílivem nových obyvatel přibyla spousta školou povinných dětí, které musely zpočátku chodit do Dolních Bludovic, Šumbarku, Suché i Šenova. V letech 1953-1954 byl poblíž dnešního magistrátu vystavěn rozsáhlý školský kombinát – dnešní ZŠ Na Nábřeží. Do kina se chodilo na Šumbark k Třískovi, tancovat do okolních obcí. Na lepší časy zasvitlo, když byl v místě dnešní Boršičanky postaven provizorní dřevěný kulturní dům. Ten však brzy vyhořel, proto Bytostav postavil zděnou jídelnu s jevištěm a několika místnostmi. Budova dlouhá léta sloužila jako jediný největší taneční sál i jako místo pro čilý ochotnický soubor. Poštovní úřad byl v horním sídlišti zřízen až koncem roku 1956. Do té doby museli občané docházet na poštu na starém Šumbarku.
Největším problémem bylo sžívání se nových obyvatel. Lidem, kteří se do Havířova přistěhovali z měst, scházely obchody, kulturní domy, sportoviště, parky i upravené chodníky. Lidem z vesnic zase scházely zahrádky, protože byli zvyklí na chov drůbeže a prasat. A tak nastalo období trpělivého přesvědčování, že ve dvorcích nelze stavět kurníky a ani v koupelně se nedají chovat králíci.
Havířov se stává městem
Dne 4. prosince 1955 byla Havířovu slavnostně udělena městská práva a konaly se volby do MNV. Části sídliště Dolní Bludovice, Šenov a Šumbark byly spojeny v jeden městský celek s názvem Havířov. Prvním předsedou byl zvolen zedník František Podoba a jeho náměstkem se stal Miloš Fojtík.
Sorela
Jádro Havířova bylo postaveno ve stylu tzv. socialistického realismu, zkráceně SORELA. Politické špičky násilně prosazovaly sovětské vzory a socialistickou architekturu, vyjadřující velké myšlenky komunismu. Fasády budov jsou proto zdobeny výtvarnými prvky z jihočeské renesance nebo různými pracovními motivy z ostravského prostředí. Převládá sgrafitová a sochařská výzdoba, mozaika, zdobené portály vchodů, ozdobné mříže a zábradlí. Architekti využívali světlé, pískové či okrové odstíny barev v kombinaci s červenohnědou a bílou. Po roce 1955, v důsledku politických změn v Sovětském svazu, byla výzdoba domů postupně redukována a od tradiční cihlové výstavby se přecházelo ke stavbě blokové a panelové.
Oblast SORELY je dnes cenná svým nadčasovým urbanistickým řešením. Budovy byly skládány do uzavřených bloků, v nichž se nacházely poklidné dvorky s množstvím zeleně. V tomto prostoru se obyvatelé bloků setkávali a trávili svůj volný čas. Všechny domovní bloky reagují na bloky sousední určitou symetrií. Přízemí domů pak tvoří obchody a služby včetně kaváren.
Rozvoj obchodu a služeb
Jeden z největších obchodních domů byl otevřen v září 1973. Po rekonstrukci v roce 2000 byl přejmenován na Elan.
Až do roku 1955 se obyvatelé žijící v jádru nového města museli obejít bez restauračních zařízení. Teprve v roce 1956 byla otevřena restaurace Na Nábřeží a v budově kina Radost byla uvedena do provozu noční vinárna Klub Pavilon. V roce 1957 byl zahájen provoz Společenského domu Lučina, kde se nacházely byty, prostorná jídelna s kavárnou, bufet, vinárna a pivnice, v níž se po směně scházeli havíři. V 60. letech byly otevírány další oblíbené restaurace jako Beskyd, Rybí grill, Kosmos, Severka, Orion a cukrárna Jitřenka. Mezi další známé podniky patřila třeba nóbl vinárna a restaurace Luna, restaurace Na Terase a U Šimaly, hostinec U Balona či Bzenecká vinárna společně s restaurací a kavárnou zvanou Divadélka. Na Šumbarku byly kromě Kulturního domu hojně navštěvovány restaurace U Jelena a Rozvoj, kde hrávala i živá hudba.
V prvních letech výstavby města trápila havířovské občany především nedostatečná kapacita obchodní sítě. Ročně bylo postaveno až 3000 bytů, ale na obchody se poněkud zapomínalo. Jedna z prvních samoobsluh, Labužník, byla otevřena teprve koncem roku 1962. Budova, která je dodnes v provozu, se vyznačovala krásným funkcionalistickým zaoblením, bruselským interiérem a stylovými neonovými nápisy. Zlepšení nastalo až v 70. letech výstavbou nákupních středisek Budoucnost a Permon, včetně rozsáhlé sítě prodejen s potravinovým zbožím Pramen a Jednota.
Zatímco většina mužské části obyvatel pracovala na okolních šachtách a hutích, ženy nacházely uplatnění ve službách, školství či v kultuře. Prudký nárůst obyvatel v 60. a 70. letech vyžadoval vytvoření nových pracovních míst pro ženy. Část našla zaměstnání v nově otevíraných obchodních domech, část získala místo v podnicích Nářadí, Svit, Perex, Trias a OKR – Rekultivace. Slibný rozvoj města bohužel značně poznamenal útlum těžkého i důlního průmyslu v celém ostravsko-karvinském revíru, v jehož důsledku začalo koncem 80. let docházet k odlivu obyvatelstva.
Současnost Havířova
V současné době je Havířov rozdělen na 8 částí města : Město, Životice, Bludovice, Podlesí, Šumbark, Dolní Suchá, Prostřední Suchá a Dolní Datyně. Žije zde téměř 72 000 obyvatel.
Poloha města
– 49° 47´ severní šířky
– 18° 25´ 30´´ východní délky
Nové město vzniklo prakticky na zelené louce v katastrech obcí, v nichž neexistoval jediný průmyslový podnik (Šumbark, Dolní Bludovice, Prostřední Suchá). Vzdálenosti do sousedních měst jsou cca 16 km do Ostravy, Frýdku-Místku, Karviné a 12 km do Českého Těšína. Vzdálenosti k hraničním přechodům do Polska cca 12 km (Český Těšín), na Slovensko 52 km (Mosty u Jablunkova).
Přírodní památky
Výrazně zahloubené koryto protékající řeky Lučiny je provázeno komunikací „Na Nábřeží“ po západním okraji centrální městské zástavby. Proti ní, údolí o zhruba 40 metrů níže, je chráněno jako přírodní památka v délce kolem 2,5 km o celkové rozloze 40,7 ha. Ochrana se týká desítek meandrů v celé délce úzkého pásu ničím neovlivněného území. Spolu s meandry jsou chráněny navazující mokřady a břehové porosty doprovázené většími druhotnými loukami. V nenarušeném prostředí se daří druhově bohatým společenstvům flóry i fauny, v rozptýlených lesních porostech převládají duby a habry. Četné další i starší a mohutnější dřeviny s keřovitým i bylinným patrem jsou životním prostředím pro hnízdění desítek druhů ptactva. Bohaté zastoupení ryb v Lučině i obojživelníků a hmyzu v lokalitách remízků a mokřadů vytváří obraz lužní krajiny. Celé údolí je intenzivně rekreačně využíváno. Na katastru města se nachází památný strom (lípa malolistá), která je pozůstatkem aleje lemující bývalou kupeckou stezku procházející městem.
Město mezi stromy
Havířov se prakticky od svého vzniku prezentuje jako město zeleně. Přes velkou hustotu zalidnění se ve městě nachází hodně parků, stromů a zeleně. V letech 2005-2008 vznikla databáze zajímavých stromů, rostoucích v centrální části města. Prezentováno je zde více než 200 stromů 116 druhů a jejich kultivarů ze 78 lokalit (ulic, náměstí, parků). Mezi zajímavé druhy, které jsou v havířovském centru k vidění, patří zerav obrovský, trnovník akát, střemcha hroznovitá, škumpa orobincová, pajasan žláznatý, liliovník, katalpa trubačovitá, kdouloň obecná, douglaska tisolistá, čimišník stromovitý atd.
Na území Havířova se nachází 18 památných stromů uvedených v Ústředním seznamu Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky. Většinou jsou to stromy, které kdysi lemovaly historickou kupeckou stezku, tzv. Císařskou cestu, což byla komunikace vedoucí od Ostravy přes Těšín do Polska. Nejvíce jich zbylo podél dnešní ulice Elišky Krásnohorské. Jsou to lípy, jasany a jírovec.
Rekreační zázemí města
Příměstská zóna má charakter roztroušených menších prostorů na okraji města nebo v jeho blízkém okolí umožňujících buď jen sezónní nebo i celoroční využívání v různých formách rekreačních aktivit. Na území města je to atraktivní údolí Lučiny, v severní části města Pežgovský les, v jihovýchodní části pás lesoparku. Zvláště dětem a mládeži jsou ve městě k dispozici četná hřiště i některá sportovní zařízení. Přístupné jsou i sportovní haly, tělocvičny škol, krytý bazén, dětský park v centru města i areál letního koupaliště. Pro turisty je vytýčena a městem prochází zeleně značená turistická cesta v rámci dálkové trasy od Ostravy do Chotěbuze a červeně značená turistická cesta do Beskyd jakož i cyklistický okruh euroregionem Těšínské Slezsko.
Mimo teritorium města se pro individuální turistiku nabízí Těšínská pahorkatina, scenéricky hodnotná krajina s dalekými výhledy nejen na podbeskydí a Beskydy, ale i do Polska a na Ostravsko. Dvě blízké vodní nádrže (Žermanická a Těrlická) jsou v létě rekreačním zázemím pro celou průmyslovou oblast a mají i vzdálenější klientelu. Těrlická přehrada nabízí i možnost vodního lyžování na elektrickém vleku. Žermanická vodní nádrž na Lučině je v provozu od r. 1958. Třebaže Beskydy jsou už ve vztahu k Havířovu součástí širšího zázemí, přece jen severní podhůří a některá horská údolí při vzdálenostech 20-30 km jsou pro návštěvníky z Havířova snadno dosažitelná. Jsou to údolí v Komorní Lhotce, Řece, Morávce.