19.9. – 21.11. 2024
Vztah člověka a přírody, figury a prostoru, místo, kde se v životě nacházíme. Autorka v malbách zkoumá určité definované hranice střízlivého zobrazování skutečnosti spolu s přechodem od realistického pojetí k tomu naopak volnějšímu. Věnuje se tématu prožívání přítomnosti, plynutí času, jeho subjektivnímu vnímání a přenosu do vizuální podoby, metaversu. Tam, kde je realita a zobrazení skutečnosti znejistěno či narušeno, vzniká prostor pro další hledání, odkrývání, imaginaci a fantazii. Havlíková maluje pomalé obrazy vytržené z času a prostoru naší každodenní reality. Malbou zkoumá existenciální podtext a skrze vizuální jazyk přirozeně zprostředkovává myšlenkové pochody, pocity, osobní pohnutky i příběhy ostatních lidí a míst. Pracuje s prostředím představujícím rozhraní mezi realitou a sněním i možným odkazem k našemu vlastnímu pokřivenému vidění reality, které se pohybuje mezi tím, co nazýváme pravým skutečným světem a tím zdánlivým neboli virtuálním. Oba tyto světy se místy synchronně prolínají a vzájemně splývají v mezičasy.
Okamžik, pomíjivost, opuštění, samota. Současné umění stále donekonečna hledá a následně nachází své místo v přítomnosti. Jeho fungování zatěžuje řada nezodpovězených otázek a dílčích pochybností. Jedná se o vizuální pluralitu, v níž je zdánlivě vše možné a nic není tak nepředstavitelné, aby se nakonec přeci jen nemohlo stát. Malby Havlíkové představují prostředek jedinečného zpodobnění reality, zachycení skutečného doteku i osobní výpovědi. Prostřednictvím děl zavdává vzniknout obrazům živoucím a plynoucím v kontrastu k všudypřítomným obrazům virtuálním. Výseky reality tak konfrontují vlastní způsob vnímání, osobní zkušenosti a prožitky. Malba se stává odrazem světa vnitřního, místa, kde mizí kontext i hmota a vznikají zcela nové situace, skryté za hranicí jasně definovatelné skutečnosti. Autorka hledá svou cestu ve složitosti a neuchopitelnosti současného světa, v jeho meziprostoru a mezičase. Středobodem jejích prací je konfrontace vnějšího a vnitřního světa, reality a snění, prolínání viděného a prožitého, nehmatatelného a hmotného. Malbu a pohyblivý obraz využívá jako médium v hledání přítomnosti, tvoří téměř podvědomě. Motivy obrazů nejsou ničím jiným než pouhým odrazem autorčina způsobu vnímání.
Figurální náměty obrazů děl Havlíkové jsou rozmanité vycházející z digitálních předloh, vlastních fotografií či video záběrů. Záměrem není docílit fotorealistického zobrazení, ale zachovat v malbě potřebnou živost a křehkou lehkost. Motivy obrazů jsou odrazem slovy těžko uchopitelných myšlenek, tvoří vizuální výpověď o vlastním vnímání skutečnosti, přičemž figurální přístup je zde přirozeným způsobem obrazového jazyka. Figury na obrazech splývají, prorůstají, sní a mizí v zastaveném čase a neurčitém prostoru. Snaží se přiblížit a znovu nalézt vztah k přirozenému prostředí, kterému se více a více postupem času vzdalujeme.
Výstava představuje průřez osobité tvorby malířky Terezy Janči Havlíkové za posledních přibližně pět let. Nejedná se o jedno ucelené téma či sérii, ale o obrazy, které byly součástí autorčiny bakalářské a diplomové práce na Katedře výtvarné výchovy Masarykovy univerzity a také díla, která vznikla v současné době v rámci studia v ateliéru Malby I na Fakultě umění Ostravské univerzity. U svých posledních děl se od své předchozí tvorby Havlíková tematicky lehce vzdálila. V této sérii jemných menších formátů vyobrazuje nové téma tradičního domestikovaného hospodářského zvířete – slepici – v jejích různých podobách a kompozicích.
Tereza Janča Havlíková (*1998, Olomouc) vystudovala vizuální tvorbu a výtvarnou výchovu se zaměřením na vzdělávání na Masarykově univerzitě v Brně, na což navázala studiem učitelství výtvarné výchovy a vizuální tvorby pro základní a střední školy a galerijní pedagogiky a zprostředkování umění. Nyní pokračuje na Fakultě umění Ostravské univerzity malbou. V rámci studia strávila semestrální studijní pobyty na akademiích v Lublani a Lodži. V současnosti tráví čas především doma s ročním dítětem, a tak je čas na vlastní tvorbu značně omezen. Jediný čas na vlastní myšlenky představují procházky, kdy pozoruje svět kolem. Odtud vychází motivy obrazů se slepicemi potkávanými den za dnem. Procházky představují pro autorku chvíle klidu a bezčasí, který pak přináší i samotný proces malby. Při tvoření jí společnost nejčastěji dělá ticho, klid a samota umožňující se do obrazu ponořit, vnímat pouze přítomnost a nemyslet při tom na nic jiného.
/ kurátorka Valentýna Ondřejová /
Samostatné výstavy:
2022 Splynout, Galerie RUV, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity
Společné výstavy:
2023 Ateliér malby 1 Fakulty umění Ostravské univerzity, PLATO Bauhaus, Ostrava
2022 Souzním, brečím, nepoklečím, Výstava malířek a malířů Ateliéru Malby I, Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni
2022 Sýpka 2022, Výběr bakalářských a magisterských prací, Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity
2022 Festival Bezmez(d), Společná výstava v galerii Malá sýpka, Velké Meziříčí
2019 (Vy)hoření, Společná výstava v rámci festivalu Deziluze, Nový Brázdim
2018 Festival Bezmez(d), Společná výstava v půdních prostorech Gymnázia Velké Meziříčí
Vernisáž 19.9.2024 v 17 hod.
výstava od 19.9.–21.11.2024